Partneři:

Malé zhodnocení Exoty Olomouc 2014

Psát hodnocení různých výstav nikdy nebylo mou doménou. Vždy jsem si kladl otázku, kdo jsem
já, abych hodnotil práci druhých?! Naposled jsem tak učinil ve velmi stručném článku o Exotě
Olomouc, která se konala v roce 2007. 
Výstavní prostory. Foto: Lukáš Procházka
 
Nicméně dnes jsem si celý den v práci říkal, že bych mohl pár svých postřehů sepsat. Přece jen se
tato velká výstava konala po třech letech (ne po obvyklých dvou letech) a tak nesporně stojí za to,
abych si dovolil alespoň pár stručných poznatků. Velmi subjektivních poznatků člověka, který není
ničím jiným, než řadovým chovatelem a běžným návštěvníkem této krásné akce. 
 
Na úvod jsem měl vlastně poděkovat všem, kteří se na této výstavě podíleli ať již svou prací, nebo
zapůjčeným ptactvem, sponzoringem či jakoukoliv další aktivitou. Připravit takovou akci stojí 
nejen spousty peněz, ale i spousty práce, kterou většinou odvedou běžní chovatelé, členové ČSCH.
Namnoze na úkor vlastního volna, které mohli strávit třeba s rodinou. A tak tímto poděkováním
jsem měl vlastně asi začít, protože tito lidé si to prostě zaslouží. 
Textor žlutý. Foto: Lukáš Procházka
Já osobně jsem výstavu společně s Lukášem Procházkou navštívil v sobotu 11. října 2014.
Přijeli jsme hned ráno na osmou hodinu a tak se dá říci, že jsme v tento den byli jedni z prvních
návštěvníků výstavy. A světe div se, po prvních nesmělých krocích, po prvních změnách, které
jsme zaznamenali, jsme se najednou shodli (což se nám nestává často), že je to naše poslední
Exota, kterou jsme navštívili. Jak toto zbrklé zhodnocení koresponduje s odstavcem výše? Tedy
s odstavcem, kde jsem zcela upřimně poděkoval všem, kteří se na této akci podíleli. Zapůsobily
zřejmě změny, které byly patrny hned po příchodu. A tak chvíli trvalo, než jsme se zorientovali
a začali se skutečnou prohlídkou výstavy. Prostě najednou nebylo všechno tak, jak jsme byli
zvyklí a namísto zvědavosti, jsme se dostali do stavu rozmrzelosti. S odstupem času, a snad mohu
mluvit za nás oba, již své hodnocení bereme zpět. Exota 2014 ve městě Olomouci, byla jedna z
nejkrásnějších, kterou jsme měli možnost vidět. 
Kakadu Inka. Foto: Lukáš Procházka
 
Chvíli sice trvalo, než se návštěvník zorientoval na výstavě samotné a následně i v katalogu, ale
poté již šlo vše samo. Vše bylo viditelně a jasně značeno, takže návštěvník věděl kam jít a pokud
měl zakoupen i katalog, bylo mu jasné, jaké ptactvo uvidí. Stejně viditelné, jako bylo označení
jednotlivých pavilonů, byly i cedule s žádostí, či přímo zákazem, aby vystavované ptactvo nebylo
fotografováno za použití blesku. Dlužno dodat, že mnohé cedule s upozorněním byly dokonce
dvojjazyčné. Výzva byla psána česky, ale i anglicky. Zde bych si dovolil jednu výtku pořadatelům.
Chyběla totiž tatarština. Jak jinak si totiž vysvětlit nemalé zastoupení těch, kteří výzvu v českém
a anglickém jazyce zcela ignorovali? Někde jsem nedávno četl příspěvek, v kterém bylo uvedeno,
že až 80% světové korespondence probíhá v anglickém jazyce. Čeština není světový jazyk, a tak
si ignoranci anglických výzev neumím vysvětlit jinak, než že se zrovna v sobotu 11. října 2014
sjela do Olomouce zbytková 20 % populace, která tento jazyk neovládá, anebo prostě chyběla již
zmiňovaná tatarština, což je neoddiskutovatelná chyba pořadatelů. 
 
Každá akce, každá výstava, má svá pravidla. Na každou takovou výstavu zapůjčují chovatelé své
mnohdy ne zrovna levné ptactvo za určitých podmínek. Nechci spouštět diskusi na téma, zda blesk
z fotoaparátu je ptactvu škodlivý či nikoliv. Spíš se chci jen pozastavit a popřemýšlet, zda jsme
jako návštěvníci schopni a ochotni respektovat elementární pravidla, která nám pořadatel stanovil.
Musíme si jako chovatelská veřejnost uvědomit, že pokud nebudeme pravidla dodržovat, může
se nám stát, že již některé druhy na výstavách prostě neuvidíme. Ti, kteří své exoty na výstavu
zapůjčují, nestojí o to, aby se jim ptactvo vracelo domů vystresované víc než je nutno, anebo aby se     jim nedejbože vracelo zraněné.
Kakadu bílý. Foto: Lukáš Procházka
Ovšem vše má svůj rub a líc. V dalších řádcích nebudu hledat omluvu pro ty, kteří nařízení
pořadatelů nerespektovali, ale pokusím se vysvětlit, proč je tak trochu chápu. Mnozí z nás se jedou         na výstavu podívat na ptactvo, o kterém přesně vědí, že je nikdy ve svém chovu mít nebudou.
Z různých důvodů. U někoho je to nedostatek financí si takové ptactvo pořídit, u jiného třeba
nedostatek prostoru, u dalšího třeba nemožnost vytápět prostory, vyžaduje-li chované ptactvo
teplejší prostředí atd. atd. A tak mnozí z nás nelitují prostředky a vyrážejí na tyto výstavy alespoň
s tím cílem, že si takové ptactvo nafotíme, abychom se fotografiemi mohli později při dlouhých
zimních večerech kochat ve svých počítačích, anebo abychom je třeba zveřejnili na svých webech,
nebo jen přeposlali svým kamarádům a přátelům. A to dost často bohužel nešlo. Především v
pavilonu A byli papoušci ve voliérách, v kterých pokud se zdržovali v zadní části této voliéry,
byli velmi špatně vidět. Prostě pořídit si za tak špatných světelných podmínek kvalitní fotografii
(jestliže chovatel nevlastní aparát v ceně řádu několika desítek tisíc korun), bylo skoro
nemožné. Možná to byl ten důvod, proč byl zákaz fotografování s bleskem tak často přehlížen. My
s Lukášem jsme blesk nepoužívali a i když Lukáš vlastní poměrně slušný aparát, z několika stovek
fotografií pořízených v pavilonu A, ale i jinde, je jich nakonec k nějakému použití jen velmi, velmi
malá část. Ostatně zájemci se na ty, které se jakž takž povedly, mohou podívat v naší Fotogalerii. 
 
Tyto mé řádky a zde se opakuji, nemají být omluvou těch, kteří nerespektují pravidla. Dokonce ne
ani nějakou tvrdou kritikou pořadatelů. Snažím se jen ze svého úhlu pohledu najít pochopení pro ty,
kteří krásný a příjemně strávený den chtěli stůj co stůj obohatit ještě o úlovky v podobě kvalitních
fotografií. 
 
Běžný čtenář a návštěvník našich stránek u tohoto článku zřejmě očekává i zhodnocení
vystavovaného ptactva, případně zhodnocení výstavních expozic. Víc než tisíce slov o Exotě
Olomouc 2014 vypoví fotografie, které jsou umístěny v naší Fotogalerii. Mohu jen litovat, že se
jich nepovedlo víc. A tak si jen dovolím zhodnotit to, co se nejvíce líbilo mně a co se nejvíce líbilo
Lukášovi.
Libohlásek modrohlavý. Foto: Lukáš Procházka
Palmový skleník. Tam snad pro chovatele exotické drobotiny, mezi které se ještě stále počítám
i já sám, nebylo nic, co by se mohlo nelíbit. Zkrátka, líbilo se mi tam úplně vše. Krásná kolekce
různých druhů snovačů a textorů (viz. Fotogalerie), ta přímo brala za chovatelské srdíčko. K vidění 
byly i běžnější druhy, jako jsou amadiny gouldové, pásovník krátkoocasý, amada červenohlavá,
zebřičky pestré, ale tentokrát to vše trumfla kolekce snovačů. A to ještě nebyl ten den pro mou
maličkost konec krásných zážitků. Pořadatelé totiž připravili voliéru, v které souběžně poletovala
tangara modrooká, tangara tyrkysová, tangara zlatá, květomil modrý, květomil černohlavý,
libohlásek modrohlavý a tangara nachová. Dech beroucí pohled. Mohu jen litovat, že se fotografie
těchto ptáků ne zcela vydařily dle našich představ. Ale vzpomínku na tento zážitek z mé hlavy
nikdo nevymaže. A mohu jen závidět a zároveň gratulovat panu Branislavu Zajacovi, který tyto
ptáky vystavoval, že má tak krásný a pestrý chov. Neskutečná nádhera a ještě i teď, když píšu tyto 
řádky, si neustále v hlavě promítám ten nezapomenutelný obraz létajících klenotů voliér a klecí. 
Tangary, květomil. Foto: Lukáš Procházka
 
Lukáš málokdy dává najevo své emoce a tak jen člověk, který jej zná déle rozpozná, že jej přece
jen něco zaujalo, že se mu něco líbí. I když se dnes již chovu ptactva nevěnuje zdaleka tolik jako
dřív, což zapříčinily nejdřív jeho studijní, nyní i pracovní povinnosti, taktéž to, že je z něj spíš
světoběžník, který často cestuje po zemích EU, mám za to, že pro něj bylo skutečným a velmi
příjemným zážitkem opět vidět ve voliéře kakadu přílbového a kakadu inka. A já se mu vůbec
nedivím, protože se bylo na co dívat. 
Kakadu přilbový. Foto: Lukáš Procházka
Myslím, že nás oba společně docela příjemně překvapila expozice v pavilonu E, kde bylo vystaveno
kurovité a vrubozobé ptactvo. Ani jeden z nás toto ptactvo nikdy nechoval a tak si jej vždy,
pokud jsme někde na výstavě, velmi rádi prohlédneme a třeba se i naučíme znát něco nového.
Ačkoliv na odborníky přes toto ptactvo skutečně nikdy mít nebudeme. 
 
V tomto mém krátkém příspěvku se nedostalo na všechno ptactvo, které bylo na letošní Exotě k
vidění. Ale nebylo mým cílem zhodnotit vše, co tam bylo vystaveno. Skutečný cíl tohoto článku je
zřejmý o pár odstavců výše. 
 
A tak si na závěr dovolím za sebe a Lukáše ještě jednou poděkovat všem, kteří se na přípravě Exoty
2014 podíleli. Připravili jste nám spoustu krásných chvil a zážitků. A už teď se těšíme, jestliže
budeme zdrávi a živi, na Exotu Olomouc 2016.

foto: Lukáš Procházka

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 13. 10. 2014 20:00

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web