Partneři:

Exota Olomouc 2016 očima návštěvníka

V neděli 9. října 2016 jsem společně s kolegou Petrem Chumchalem navštívil Exotu Olomouc 2016 (více fotografí zde).

Když jsem v některém ze svých článků hodnotil výstavy tohoto typu, ptal jsem se sám sebe, kdo jsem já, abych hodnotil práci druhých. Chtěl jsem tak dát najevo svou nejistotu, zda mám právo, jsem dostatečně kompetentní, abych se nějakého hodnocení zhostil. Stejnou polemiku jsem sám ze sebou svedl i letos a proto uplynul celý týden, než jsem se do nějakého hodnocení nakonec pustil. Mohu být podezříván z nekompetentnosti, nedostatku zkušenosti, případně neznalosti věci. Jeden argument jsem si však sám pro sebe přece jen našel. Jsem především platícím návštěvníkem.

Expozice s voliérama.

Začnu parkováním. Už 10, možná 12 let parkuji z čelního pohledu na vstup do pavilonu B, napravo od tohoto pavilonu v přilehlých uličkách. Nikdy jsem tam za parkování neplatil. Až letos. Ne, nejde mi o parkovné ve výši 50,- Kč. Jde mi o zcela jinou záležitost. Když už je totiž parkovné vybíráno, mělo by být řádně organizováno. My jsme společně s Petrem přijeli ráno v 8,00 hodin. Odjížděli jsme cca v 11,30 hodin. Když jsme se snažili odjet, po příjezdové cestě najížděla stále nová a nová auta s novými návštěvníky výstavy. Po dobu co jsme byli na výstavě, lidé zaparkovali své automobily při pravém okraji příjezdové cesty. Vůbec nerozumím tomu, proč organizátoři tento stav připustili. My odjížděli, noví návštěvníci přijížděli a museli se vyhýbat automobilům zaparkovaným při pravém okraji vozovky. Tím nastal stav, že všichni, kteří jsme v té chvíli odjížděli, museli jsme tak učinit částečným najetím na chodník. Mnozí ně něj museli najet polovinou svého vozidla, aby se vůbec mohli minout s přijíždějícími vozidly. Pokud vím, ke kolizi nedošlo. Ani s nově najíždějícími auty a naštěstí ani s žádnými chodci používajících řádně chodník. Nicméně na tomto parkovišti pokládám situaci ze strany pořadatelů přinejmenším za podceněnou.

Pavilon B.

Parkování máme za sebou, šťastně jsme dojeli a nakonec i odjeli, ohlédnu se stručně také za výstavou samotnou.

Při příchodu do pavilonu B jsme si povšimli prodejního koutku s ptactvem. Zde mne na chvíli zarazilo a podotýkám, že nejen mne, jak byly některé klece s ptactvem na prodej přeplněné. Pokud je mi známo, jsou někteří představitelé z výstavního a organizačního výboru Exoty také členy ACHEP. Tedy Asociace chovatelů exotického ptactva. A pokud je mi známo, prosazuje tato organizace nějaké pravidla pro prodej exotického ptactva na burzách exotického ptactva.

Prodejní koutek.

Možná jsem něco nepochopil, mám málo informací, špatně jsem je vyhodnotil, možná jsem špatně odhadl velikost klecí v kterém bylo ptactvo na prodej umístěno, nevím. Přesto mi nedá, abych si nepoložil řečnickou otázku. Jsou ony zmíněné klece právě tím novým stylem, který má zvýšit kulturu prodeje na našich burzách a potažmo i výstavách? Nechám svou otázku bez odpovědi.

Prodejní koutek.

Domnívám se, že většina čtenářů si velmi pravděpodobně umí odpovědět sama. Navíc v souladu s řádky uvedenými výše, možná jsem vše jen špatně vyhodnotil a něco třeba nepochopil.

V pavilonu B byli tradičně umístěni papoušci, bodované ptactvo a také zde měl svůj koutek Klub chovatelů Amadiny Gouldové, což potěšilo především mne.

Voliéry s papoušky byly vkusné a hlavně pestře obsazené. Nevím jestli to byl jen můj pocit, ale měl jsem dojem, že je v pavilonu lepší osvětlení než před dvěma lety a proto se dalo pořídit více fotografií. Ne všechny vyšly. S ohledem na zákaz používání blesku to ani nebylo možné, přesto se mi osvětlení zdálo lepší.

Prvním krasavcem u kterého jsme se zastavili byl kakadu havraní. Určitě jsme nebyli sami, kdo zamířil prvně právě k jeho expozici. K vidění však byli i další papoušci tohoto druhu. Namátkou třeba kakadu molucký, inka, šalamounský a další a další.

Kakadu havraní.

Zajímavá byla i expozice různých druhů papoušků ara.

Voliéry s arama.

  Byl zde zastoupen třeba ara hyacintový, zelenokřídlý, ararauna, arakanga, ara vojenský a kanida, ara žlutokrký a červenoramenný.

Ara hyacintový.

Krásná byla kolekce papoušků lori. V posledních létech, ačkoliv jsem sám žádné papoušky nikdy nechoval, právě na tyto papoušky vždy velmi těším.

Lori červenolící.

Neumím přesně definovat, co se mi na nich tak líbí a nebudu se coby laik pouštět na tenký led spekulací, ale pravdou je, že jsem právě u voliér s lorii postál nejdéle ze všech voliér v kterých byli vystaveni papoušci.

Dále jsme s Petrem prohlédli klece s různými druhy rozel, amazoňanů, barnardů, papouškem hnědým, alexandrem čínským a vše završil nestor kea.

Nestor kea.

Nemohli jsme si neprohlédnout expozici Klubu chovatelů Amadiny Gouldové.

Klub chovatelů Amadin Gouldové.

Pro chovatele tohoto druhu ptactva zde stálo za to chvíli postát. Nejsem sice velkým příznivcem mutací, které v expozici převažovaly, ale musím ocenit, že výběr ptactva byl velmi dobrý a AG klub se má čím pochlubit.

Amadina Gouldové - přírodní forma.

U bodovaného ptactva jsme se moc nezdrželi. Ne proto, že bychom nechtěli. Ve chvíli kdy jsme tam byli i my, nahrnulo se do této části výstavy tolik návštěvníků, že u klecí nebylo téměř k hnutí. Špatně se fotilo, špatně se k ptactvu dostávalo.

Astrild rudočelý.

Hodnocení pavilonu B bych ukončil, když jsem přitom záměrně vynechal pasáž o tom, jak jsme si prohlédli prodejní stánky umístěné v patře, opět svým dojmem, že na výstavě bylo málo míst k odpočinku, k usednutí. Možná jsem některé lavičky přehlédl, ale ty co jsem viděl, byly většinou obsazené. Pevně tak věřím, že návštěníky s patrným pohybovým handicapem ti zdravější rádi pustili na chvíli odpočinout.

V pavilonu E byla umístěna expozice kurovitých a vrubozobých ptáků. Zde nebylo tak plno jako u papoušků, což přičítám především tomu, že chovatelé těchto ptáků jsou v menšině a vystavované ptactvo zdaleka nevzbuzuje takový zájem. I když je možné, že v dané chvíli byli prostě ostatní návštěvníci někde jinde. Krásná byla ohrada s bazénem, v které byly čája chocholatá, husice rezavé, hvízdák stejnobarvý, kachnička mandarinská, čírka modrokřídlá, čírka diamantová a čírka skořicová.

Ohrada s bazénem.

Zde mne pobavil a zdůrazňuji že ne škodolibě, ani nejde o kritiku, malý překlep na jedné z cedulek na kleci. Prostě mi ten překlep přišel tak milý a zábavný, že jsem Petra požádal o fotografii. Znovu opakuji, nejde o kritiku. Splést se může každý a zcela jistě by se podobné, ne-li horší překlepy našly i zde u nás na webu.

Palmový skleník. Co na něj říct z pozice chovatele především drobného exotického ptactva. Expozice velmi krásné a vystavované ptactvo víc jak zajímavé.

Tangara modrá.

Krom běžně vystavovaných druhů zde letos byli k vidění tangary modré, tangary tyrkysové, tangara sametová (tu se nám bohužel vůbec nezdařilo nafotit), pitpit modrý, pitpit škraboškový, šafránka velká, korunáček vínorudý, louskáček červenoprsý a spousta dalšího drobného exotického ptactva (více fotografíí zde).

Louskáček červenoprsý.

Za zajímavý pokládám také letáček s cenami různého exotického ptactva, které Petr pro účely tohoto článku také nafotil.

Ceník ptactva.

Pavilon G přinesl radost všem chovatelům a návštěvníkům, kterým se líbí například turako fialový, turako žlutozobý, sparák šedý, bulbul rudouchý, bulbul šupinkový, kraska červenozobá, tukan obrovský, sojkovec chocholatý, arassari pestrý, arassari amazonský, arassari řasnatý a další druhy.

Arassari řasnatý.

Bylo se skutečně na co dívat. Na škodu věci je, že tento pavilon mi připadal nejhůře osvětlený a vykouzlit zde běžnějším typem fotoaparátu kvalitnější snímek bez použití blesku bylo skoro nemožné.

Na celé výstavě byl zákaz užití blesku při fotografování. Opět ne všemi respektován. Což mne nepřekvapuje. Co mne překvapuje, bez zásahu pořadatelů. Alespoň já jsem neviděl jediné napomenutí takto fotících návštěvníků. Buď to pořadatelé neviděli, nebo se nechtěli pouštět do konfliktu. Zde bychom se měli zamyslet my návštěvníci sami nad sebou. Stejně jako když se přes vyhrazené prostory dereme až k voliérám, nebo necháme své ratolesti strkat prsty do voliér s papoušky.

Kakadu molucký.

A nešlo jen o ratolesti. Osobně jsem viděl muže, který byl dětskému věku vzdálen minimálně 20 let, jak se "bavil" stejným způsobem jako již zmíněné děti. Možná to asi patří k české nátuře neustále něco obcházet, nedodržovat, ale měl by nám zůstat aspoň pud sebezáchovy. Zvlášť, když onen zmíněný muž strkal své prsty k arám, které se v tu chvíli k němu přiblížily. Škoda, že můj kolega Petr byl právě na jiném místě zabrán do pořizování snímků. A škoda, pro onoho muže štěstí, že si papoušek nenechavých a nezbedných prstů nevšiml. Výsledkem by byl zcela jistě poněkud drastický, pravděpodobně také výchovný snímek, který by tomuto článku dominoval. A tentokrát bych jej sem umístil se škodolibostí. Ostatně, ta také patří k české nátuře. Ne, nejsem tak škodolibý, ani krutý, ale když v sobě nemáme žádnou autokorekci, nejsme ochotni respektovat stanovená pravidla, nebylo by od věci, kdyby výchovný "pohlavek" přišel od papouška samotného.

Závěrem si dovolím za sebe a Petra (ale věřím, že by se k díkům přidali i další návštěvníci) poděkovat všem, kteří se na výstavě podíleli. Výstava měla pestrou druhovou skladbu ptactva, voliéry a dekorace byly velmi vkusné. Možná ne všechny mé řádky o výstavě vyzněly jen kladně, ale to nebyl účel tohoto mého článku. Poděkování je na místě stejně, jako naše krásné zážitky, kvůli kterým, pokud budeme zdrávi, rádi na Exotu přijedeme znovu.

Foto: Petr Chumchal a Emil Škoda (louskáček červenoprsý)
 

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 16. 10. 2016 00:01

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web