Partneři:

líhně

Dobrý den,
navazuji na vlákno "astrild rudokrký-mládě"
jaký máte názor na líhnutí astrildů v líhni či použití odchovny?
Na radu pana Makovického zde na diskusi jsem prohlédla různé líhně, také mini Brinsea a našla jsem i líhně pro plazy- např. zde http://www.lihne.cz/…gon-pro.html
tato se mi líbí asi nejvíce, má někdo z vás zkušenost s použitím?
je možné využít třeba tuto líheň pro plazy,když je plně nastavitelná -teplota, vlhkost?


autor: Petra Rubášová - vloženo: 13. 12. 2010 08:24
►► [2] líhně

ještě jedna důležitá otázka:
Je vůbec etické tímto způsobem zachraňovat mláďata?
Já sama velmi váhám a nemohu nalézt pevné stanovisko.
Samozřejmě mě velmi mrzí jakýkoliv úhyn, samozřejmě jako asi téměř každý chovatel se snažím zachraňovat i ty na první pohled beznadějné případy s různou mírou úspěšnosti.
Ovšem zde se nabízí možnost (při zvládnutí techniky a jistých zkušenostech) být velmi úspěšný i tam, kde příroda prostě má jiný záměr.

Jak však odolat pokušení neriskovat odchov pod rodiči,který je v mnoha případech neúspěšný,rodiče nekrmí, nezahřívají, mláďata jsou vyhazována z hnízd v noci, v době, kdy je chovatel v zaměstnání, prostě dochází k úhynům,které by se tím využitím techniky daly omezit.
Je to zřejmě stejně "nesportovní" jako odchov pod chůvičkami, ke kterému já se nechci dopracovat.

Jak se budou takto odchovaná mláďata chovat dále ? Budou schopna přirozené reprodukce a odchovu svých mladých v hnízdech?

Co když se bude takto odchov realizovat po několik generací?
Nepodřezáváme si tímto "chovatelskou větev"?

Petra R.


autor: Petra Rubášová - vloženo: 13. 12. 2010 09:15
►► [3] líhně

Dobrý den paní Rubášová,
přesně tyto myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pročítal Vaše příspěvky a příspěvky chovatelů, kteří se snažili pomoci radou.
Možná vyjádřím názor, s kterým nebude většina chovatelů souhlasit, ale nedá mi to.
Já ve svém chovu nechávám vše na přírodě. Maximálně mám snahu podložit opuštěné mladé pod jiné rodiče, a to ještě téhož druhu, nemaje ve svém chovu rozmanitou druhovou skladbu. Odchov v líhni jsem nikdy nepraktikoval. Často jsem si kladl otázku, jaký jedinec by po takové péči dorostl v dospělého jedince, jak by byl schopen dalšího života, případně reprodukce. U amadiny Gouldové vedlo dlouhodobé podkládání mladých pod chůvičky japonské skoro až k tomu stavu, kdy se guldy skoro vůbec nestaraly o své potomstvo. Starší chovatelé budou pamatovat období, kdy odchovy u guld pod vlastními rodiči byly velmi sporadické a každý jednotlivý odchov se skoro slavil a bral se jako veliký úspěch. Dnes jsou naštěstí tyto doby pryč a mnoho z nás ví, že jsou amadiny Gouldové povětšinou spolehliví rodiče. Otázka je, nakolik skutečně guldy nebyly schopné se o své potomstvo starat a nakolik vedla k podkládání jejich mladých pod chůvičky japonské snaha chovatelů o co nejpočetnější potomstvo a tím i následný ekonomický přínos. Hypotetická otázka, která nemůže mít jiné, než nějaké etické závěry.
Podobný příklad je patrný i u křepelek čínských. Tam více sehrávají roli líhně. Cílené odchovy v líhních vedou často ke stavu, kdy křepelky nejsou schopny samostatných a přirozených odchovů. Dotazů a polemik na tento stav jsou plny mnohé chovatelské diskuse.
V závěru mého příspěvku bude asi cítit jistá dvojkolejnost, ale bude to asi tím, že nemám zcela vyjasněný eticko-chovatelský pohled na tuto záležitost.
Cílený odchov astrildovitých v líhních zcela odmítám. Občasná záchrana zvláště u vzácnějších druhů astrildovitých je zřejmě zcela na místě, ačkoliv se může zdát, že je to proti přírodě. Navíc se domnívám, že i odchov v líhni přináší chovatelské poznatky, které mohou a zcela jistě jsou přínosem pro chovatelskou obec v cestě za jejím poznáním našich chovanců. Takže když nelze jinak a rodiče selžou, líheň je cesta, ale neměla by se stát pravidlem.

Hodně zdaru v chovu, zdravím M. Lifart


autor: Miroslav Lifart - vloženo: 13. 12. 2010 09:36
►► [4] líhně

Dobrý den pane Lifarte,
v okamžiku, kdy držím v ruce mládě odsouzené k úhynu, ale v dané chvíli životaschopné, nemohu jinak, než se nepokusit ho zachránit. Prostě nejsem schopna ho nechat ležet tam, kam ho rodiče vyhodili a čekat, až uhyne.

Později nastoupí rozumné uvažování.

Kde je však ta hranice, kdy si můžeme řici,že právě toto je případ, kdy s klidným svědomím dám ptáče do líhně a ponechám techniku,aby pomáhala? Je tou hranicí cena ptáka?
Jejich počet třeba zde v ČR za současného stavu omezení importů mimo EU?

Když budu vlastnit kvalitní zařízení, co udělám s gouldou,kterou třeba rodiče vyhodí z hnízda? Budu ji tam stále vracet, čekat až uhyne nebo ji prostě strčím do líhně?
Nejsem schopna 100% říct, co bych udělala v dané situaci, ale myslím si, že bych využila tu techniku,pokud by byla "na ráně".
Goulda například není natolik vzácný chovanec, ale co v případě jiných ptáků,jejichž počty zde v ČR jsou v řádu maximálně desítek kusů, odchovy jsou problematické, ptáci schopni rozmožování jen několik sezon?
Je už zde důvod pro využití jakékoli pomoci k odchovu?


autor: Petra Rubášová - vloženo: 13. 12. 2010 10:13
►► [5] líhně

Dobrý den,
měl bych snad ještě dodat, že vůbec snahu pomoci neodsuzuji. Dokonce ani neodsuzuji cílené odchovy v líhních. Beru to jako součást chovatelství a směr, který si v chovu někdo vybral. A jakkoliv cílený hromadný odchov v líhních není něco, co bych chtěl praktikovat já, tak to respektuji a neodsuzuji.

Protože mám pocit, že jsme se ne zcela pochopili, doplním, co myslím cílenými odchovy. Vůbec jimi nemám na mysli občasnou výpomoc tam, kde selžou z nějakého důvodu rodiče. Mám tím na mysli odebírání vajec a jejich líhnutí v líhních, aniž by se dala možnost rodičům se projevit.

Jinak jsem myslím ve svém předešlém příspěvku a to především v jeho závěru odpověděl i na otázky, které zde pokládáte. Odpověď je samozřejmě obsahem vyplněna tak, jak celou věc vidím já.

Zdravím M. Lifart


autor: Miroslav Lifart - vloženo: 13. 12. 2010 10:24
►► [6] líhně

Dobrý deň!
Mal by platíť pre chovateľov aj takzvaný etický kódex, ktorý nie je definovaný úplne presne, ale každý slušný človek (chovateľ) by ho mal dodržiavať, či už vo vzťahu k svojim zvieratám alebo iným chovateľom. Etický chovateľský kódex je vlastne súbor morálnych princípov a pravidiel, na základe ktorých chovateľ slušne a normálne funguje voči svojim zvieratám, majiteľom svojich odchovov a ostatným chovateľom. Etický kódex je o tom, že si svoje zvieratá vážime, a že ich musíme držať v podmienkach, aké potrebujú pre svoj komfortný život u nás. V rozpore s ním by bolo napríklad držať zvieratá niekde vo vlhkej a studenej pivnici bez prístupu denného svetla, nezabezpečovať im potrebnú zdravotnú starostlivosť, kŕmenie, hygienu, odopierať im pre nich nevyhnutný životný priestor, zle s nimi zaobchádzať, využívať ich ako "továrne" na množenie potomstva bez zabezpečenia dôstojného a potrebného odpočinku na zregenerovanie sa, púšťať do chovu choré, fyzicky, zdravotne, geneticky alebo povahovo degenerované jedince, uplatňovať príbuzenskú plemenitbu bez potrebných znalostí a bez konkrétneho cieľa, zanedbávať ich socializáciu a výchovu, podporovať v nich agresivitu, strach a podobne.
Pri odchove astrildov je nie doteraz patrné tzv. množenie pre zisk ako je to napr. v umelom odchove papagájov. Je to ale hlavne pre obtiažnosť umelého odchovu drobného vtáctva. Tzv. farmy na odchov by sa nedívali na žiadny etický princíp pokiaľ by sa im ich vyplácalo chovať. Žiaľ žijeme v trhovom mechanizme, kde každodenne sme svedkami čo znamenajú peniaze a každý deň v správach počujeme aj o zabíjaní kvôli nim.
Je dobre, že hlavne niektoré zoologické záhrady sú zapojené do programov pre záchranu aj vtáctva http://translate.googleusercontent.com/translate_c?…


Zdraví V. Makovický


autor: Vladimír Makovický - vloženo: 13. 12. 2010 11:58
►► [7] líhně

Dobry den,
velmi rozporuplne tema. V dobe kdy pro zachranu jednoho lidskeho zivota se vynaklada obrovske usili a horentni financni casky se chovatele prou o eticnosti zachrany jednoho ptacete.
Pan Lifart uhodil kladivkem o hlavicku. Paklize se nejedna o umyslne odebirani vajec za ucelem zisku, ale o zachranu zivota, jsem jednoznacne pro zachranu. Zivot at jakykoliv za to stoji.
Otazkou je, co s takto zachranenym jedincem udelate. Pokud si ho nechate ve svem chovu a pokusite se od nej dosahnout odchovu, odpovite si hend na nekolik otazek. Tou prvni je, jestli je takovyto jedinech schopen normalniho zivota a reprodukce v prirozenem prostredi. Druhou odpovedi bude zda jste ucinila ci neucinila spravne, kdyz ste ptacka zachranila.
Dle meho nazoru jsou tyto odpovedi velmi dulezite a podstatne. Navic jste schopna pri neuspechu takoveho jedince dochovat ke konci jeho dni v nejake okrasne volierce, pripadne jako spolecnika jinych ptaku. Nepustite ho dalsim chovatelum, kteri by se take mohli pokusit o umely odchov, cimz by se propast prohlubovala.
Tohle by mel podle me byt prave ten chovatelsky kodex. Tohle by melo rozlisovat dobre chovatele od tech spatnych. Na jine diskusi a myslim ze i zde se objevuje nazor, ze ptaky zachranovat pouze od uspesnych paru, kteri jen selhali v jednom konkretnim pripade. Do velke miry s timto nazorem souhlasim, ale. Pokud chovatel zachrani ptaky i od paru ktery ma problemy s hnizdenim, tyto pak sparuje se spolehlivimi ptaky a oni odchovaji mlade normalnim zpusobem, hodnotim to jako spravnou volbu za predpokladu, ze v pripade neuspechu ptaci NEBUDOU zarazeni do chovu at uz u chovatele, nebo prodani dal.
S pozdravem Smidla.


autor: Miloš Haška - vloženo: 13. 12. 2010 12:55
Pro přidání odpovědi se musíte přihlásit.

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web