Dokrmování korelProtože jsem chtěla podarovat pár dětí od přátel a chtěla jsem aby byly mladé korely ochočené a krotké, tak jsem hned po vylíhnutí čtyř korel, což bylo začátkem června začala nahlížet do budky a postupně je zvykala na mou přítomnost.
Korely byly ve venkovní voliéře, starý pár si na moji přítomnost rychle zvykl a tak jsem holátka začala brát do dlaně, hladila je, ale krmení jsem prozatím nechala na rodičích. Koncem června tj. asi po 3-4 týdnech byly již zcela opeřené a tak jsem si je vzala domů a začala jsem je 3 x denně dokrmovat kaší. Do klece jsem jim přidala misky se slunečnicí a prosem, nastrouhanou mrkev, jablko a vše jsem posypala Quikem. Velice rychle si mladé uvykly na předložený jídelníček a tak jsem postupně snižovala dávky kaše. Podávala jsem ji jen ráno a večer, později už jen večer.
Brala jsem je ven z klece kdykoliv jsem měla volnou chvilku, ale uhlídat je v bytě, aby nedošlo k úrazu bylo nad mé síly. Proto jsem mladé korelky časem opět umístila ven do prázdné voliéry, kde jsem pak za nimi docházela. Byly krásně ochočené, sedaly mi na ruce, šplhaly po mně, nikoho se nebály. Krmení již příjimaly samy, ovšem alespoň pro jednu lžičku kaše si přilítly vždy. Postupně se dvě dostaly k novým majitelům zbylé dvě šly do chovu.
K dokrmování jsem se rozhodla mimo jiné také i proto, že jsem si chtěla ověřit, jestli je to náročné a jestli bych to zvládla. Ano, ze začátku je to velmi titěrná a namáhavá práce, která však ale stojí za to. Přítulnost a chování korel chovateli vynaloženou námahu bohatě vynahradí.
Nevím, jestli je to tak, jak jsem to udělala já, správné, ale měla jsem s toho radost, že se mi podařilo korely ochočit. Nedělala jsem to pro zisk, ale pro přátelé, co to budou po mně chtít, to ráda udělám znovu.
Text – Věra Procházková
fotografie – Věra Procházková
