Kakadu žlutočečelatý
(Cacatua galerita)
Úvod
Kakadu žlutočečelatý je zřejmě jeden z nejznámějších kakaduů, ale i papoušků vůbec. Svou délkou dosahující mnohdy přes 50 cm se řadí mezi velké papoušky. Domovinou žlutočečelatých kakaduů je Austrálie a Nová Guinea. Zde kakaduové obývají zalesněné, křovinaté oblasti poblíž řek a jiných vodních ploch. Mimo hnízdní sezónu se kakaduové shlukují do velikých hejn, ve kterých se každodenně vydávají za potravou. Mnohým chovatelům jsou známy obrázky obrovských hejn bílých kakaduů, čítajících desítky, mnohdy i stovky kusů. Tato hejna po ránu slétávají na zem, kde se živí různými semeny, lístky a často i hmyzem, či jeho larvami. Během poledne, kdy v Austrálii začíná slunce nesnesitelně pálit se tato hejna vznáší na okolní stromy, kde ve stínu přečkávají úmorná polední vedra. Čas si krátí probíráním peří, požíráním bobulí, plodů a různých květů stromů. S kakaduy se v Austrálii můžeme běžně setkat i v parcích velkoměst, či na polích. Na polích kakaduové místním zemědělcům působí škody požíráním zasetých semen, nebo přímo pěstovaných plodin. Na jejich obhajobu je však třeba říci, že z polí vyžírají i semena různých plevel a larvy škodného hmyzu, čímž farmářům naopak pomáhají.
Tito bílí elegáni jsou známí chovatelům a nejen jim, po celém světě. Díky své inteligenci, schopnosti imitovat a napodobovat různé zvuky a také přítulnosti si je oblíbili lidé po celém světě. Bezesporu nejeden chovatel tyto krasavce přirovnává ke své korele chocholaté, která jim je podobná nejen charakteristickou chocholkou.
Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dimorfismus, který chovatelům usnadňuje rozeznat samici určitého papouška od samce pouhým pohledem oka, bez DNA testů se u většiny kakaduů nevyvinul. Někteří zkušenější chovatelé tvrdí, že pohlaví u žlutočečelatých kakaduů lze rozeznat podle duhovky oka, ale tento způsob nejspíš nebude stoprocentní. Většina chovatelů se proto spoléhá na určování pohlaví pomocí testů DNA.
Chov a odchov
Kakaduové jsou považováni za jedny z nejsložitěji odchovatelných papoušků vůbec. Jsou velmi nároční na budky, chovné zařízení a jiné faktory.
Kakaduové, i přes to že pocházejí z Austrálie, nejsou otužilí, jako většina papoušků pocházejících z těchto končin světa a vyžadují v zimě přitápění ve svých ubikacích. Ty musí být vyrobeny z opravdu pevných a tvrdých materiálů, jelikož kakaduové jsou považováni za jedny z největších ničitelů vůbec. Tudíž konstrukce jejich voliéry by mela být svařená z železných profilů a síla pletiva by měla také být adekvátní síle jejich zobáků.
Sestavit harmonizující chovný pár kakaduů je velmi složité. Málokterému chovateli se povede dát k sobě na poprvé dva ptáky, kteří by si padli do oka a začali hnízdit. Kakaduové žlutočečelatí jako většina velkých papoušků pohlavně dospívá po 4 – 5 letech. V této době, za předpokladu, že se podařilo sestavit harmonizující chovný pár se budou papoušci pokoušet o páření a následné hnízdění. Tok kakaduů doprovází samcovo dvoření se samici, kdy zběsile předvádí svoji chocholku a tepe hlavou nahoru a dolů. Bohužel, ani chovatelé, kteří viděli své papoušky několikrát se pářit, nemají ještě zcela vyhráno. Kakaduové jsou totiž velmi nároční na hnízdní budku. U chovatelů se nejvíce osvědčila hnízdní budka do tvaru písmene ,,T“, ale experimentuje se i s různými jinými tvary a kmeny. Budky pro kakaduy bývají stloukány ze silných dubových prken a jejich hrany i vstupní otvory bývají oplechovány. Tato opatření slouží jako částečná ochrana budky, aby nebyla v zápětí, po umístění do ubikace rozštípána na třísky. Budky pro kakaduy mají většinou více vstupních otvorů, které umožňují samicím případný útěk, před agresivním samcem. Chovatelé experimentují také s budkami z plastových trubek, informace o jejich úspěšnosti mi však nejsou známy.
Chovatel, který se dostane i přes tyto neduhy svých chovanců až k samotnému hnízdění se v budoucnu v budce svých kakaduů setká s 2 – 3 vejci, které zahřívají střídavě oba rodiče. Často se ale stává, že rodiče vejce v budce ( např. vlivem leknutí ) rozšlapali. Inkubace trvá 26 – 30 dní. Rodiče se nadále o mláďata starají ještě dalších přibližně 60 dní. Mláďata pak následně opouštějí hnízdní budku a za doprovodu rodičů se učí samostatnosti
Krmení
Kakaduy krmíme směsí semen pro velké papoušky, která je běžně dostupná na různých chovatelských setkáních a burzách. Tyto směsi většinou obsahují i hodně ořechů, se kterými si kakaduové díky svým silným zobákům hravě poradí. Jelikož jsou kakaduové papoušci velmi zvídaví, okusí jistě jakékoliv předložené ovoce a troufám si odhadnout, že budou velmi vděčnými strávníky a konzumenty jakéhokoliv ovoce našich zahrad. Chovatelé kakaduy většinou krmí ,,půl na půl“ suchou směsí a druhou polovinu jídelníčku doplňují právě ovocem, míchanicemi, máčenými semeny apod.
text – Lukáš Procházka
foto – Lukáš Procházka, Petr Chumchal, Věra Procházková, Miroslav Lifart
literatura – Milan Vašíček – Australští papoušci, internetové stránky papousek.unas.cz
zpět na seznam papoušků