Špaček obecný
(Sturnus vulgaris)
Poznávací znaky:
Jeho tělo je velké asi 19 - 22 centimetrů. Na jaře jsou dospělí ptáci tmaví, kovově lesklí a jejich zobák má citrónově žlutou barvu. Na podzim jim špičky per zesvětlají a ptáci získají kropenatý - perličkový šat, který jim do jara opět zmizí. Mladí ptáci jsou celí hnědí.
Rozšíření:
Špaček obývá většinu Evropy, zasahuje až po Írán a Střední Asii. Introdukovaní (uměle vysazení) špačci úspěšně osídlili Severní Ameriku, jižní Afriku, jižní Austrálii a Nový Zéland.
Na zimu se špačci shromažďují do velkých hejn a poté odlétají do svých zimovišť v jižní Evropě a severní Africe.
Hnízdění:
Své nepříliš uspořádané hnízdo si obvykle staví v dutinách stromů, v děrách ve zdi a často také v budkách. Od dubna do července snáší samice 4-7 světle modrých vajec na kterých sedí poté oba rodiče asi 18-22 dní. Hnízdí obvykle jednou až dvakrát za sezónu.
Potrava:
Špaček se živí hlavně hmyzem, červy a larvami, které si hledá v polích a loukách s nízkou trávou. Dále jsou jeho potravou drobné plody, semena a ovoce.
Špaček je překrásný pták, který svým kovově lesklým opeřením upoutá na první pohled. Pokud mu na zahradě vyvěsíte budku potřebných rozměrů – takzvaný špačník určitě v ní brzo zahnízdí. Poté se k vám bude každé jaro vracet a prozpěvovat svoji svatební píseň kterou láká samičku k hnízdění. Špaček bohužel není oblíben u pěstitelů drobného ovoce, jako je vinná réva nebo třešně. V době zrání jsou tyto plody neodolatelným lákadlem pro celá hejna těchto ptáků, kteří dokáží způsobit na úrodě velké škody. Proto se pěstitelé snaží svoji úrodu chránit různými plašiči a strašáky, vzhledem k velké inteligenci těchto ptáku však mnohdy bez úspěchu.
autor příspěvku – Martin Řondík
autor fotografií – Martin Řondík
Informace k článku byly volně převzaty z různých zdrojů – Svět zvířat - Michael Lohmann 2007 - Rebo Production Cz , Kapesní atlas Ptáci -
J.Nicolai,D.Singer,K.Wothe-Slovart 2002
Enkyklopedie ptáků - Vladimír Bejček, Karel
Šťastný-REBO Production 1999
